E-Shop | Zvířata | Burza | Fórum | Aukce

KAPOUNOVÁNÍ

Dobrý kohout nikdy neztloustne, praví staré přísloví, poněvadž jest stále pohlavně rozčilen.

Jednak z tohoto důvodu, jednak aby jejich maso bylo jemné chuti, odnímají se kohoutům varlata, čili jinak řečeno, kohouti se kapounují. Kapoun chová se zcela jinak než kohout, jest to klidný samotář, který hledí si jen dobrého krmiva a aby dobře krmivo zažíval.

Čím dříve se kohout vykapounuje, tím jemnější má pak maso a více na sebe bere. Kapoun nabývá slepičího vzhledu a zejména zadní část těla lépe se vyvíjí.

Hřeben a lícní laloky u kapouna zakrní, jsou bledé a nezřídka i odumírají. Kapounovaním mění se celý vzhled zvířat, neboť kapounování působí nejen na vývin svalů, ale i kostí. Kapoun má též jiný hlas než kohout, kokrhá velmi zřídka, slabě a jaksi chraptivě. Jeho peří pozbývá lesku a pera ocasní zakrňují. Zato rychle roste a ve stáří několika měsíců nabývá váhy 2 až 3 kg.
Kapounování provádí se různým způsobem, jednak podvázáním chámovodů, jednak rozmačkáním nebo vytažením varlat a konečně operativním odstraněním varlat.

Podvázání chámovodů jest v praxi skoro neproveditelné a má tudíž pouze vědecký význam.

Vytažení varlat z přirozené polohy dá se snadno provést. Za tou příčinou oddělí se chámovod od okolní tkáně a varle se pak vpustí do dutiny břišní. Ku provedení operace nutno kohouta položiti na hřbet. Pomocník drží jej plochou rukou obráceného zadkem proti operatéru s nohama nataženýma dozadu. Potom vyškubne se na dotyčném místě peří v rozsahu asi 8 cm ve čtverci. Kůže na dotyčném místě se desinfikuje a ve vzdálenosti 2 cm od řitního otvoru rozřízne se v délce 3 cm. Klíšťkami pak uchopí se svaly, jež spolu s pobřišnicí se proříznou. Možno též současně proříznouti svaly i s kůží, než k tomu jest třeba jisté zručnosti a cviku. Řez v kůži může býti buď v příčné, nebo podélné ose těla.

Pak vnikne se naolejovaným prstem do dutiny břišní, odsunou se střeva na stranu a prstem pronikne se až k páteři, kde odloučí se pravé varle od okolí a přitáhne se ku stěně břišní, pokud možno do zadu k ráně, kde obvykle vyklouzne a vnikne mezi zákruty střev, kde bývá záhy vstřebáno. Potom dotčeným prstem vyhledá se levé varle a naloží se s ním jako s pravým. Nato zašije se rána tak, aby pobřišnice zůstala netknuta. Nejlépe, když palcem a ukazováčkem jedné ruky nadzvedne se kůže i se svaly a okraje rány pak sešijí se stehy asi 1 cm od sebe vzdálenými.

Tento způsob kapounování jest zastaralý a více se neprovádí, poněvadž operace není tak jednoduchá jak by se zdálo, aniž jest dána jistota, že tímto způsobem lze varlata bezpečně odstraniti, nebo že nedostaví se nějaké nemoce následně, ačkoliv zručnému operatéru trvá operace několik minut.

Při rozmačkání varlat postupuje se z počátku jako při operaci předchozí. Potom naolejovaným ukazováčkem pravé ruky dostihne až k jamce v křižní kosti, kde varle jamku vyplňuje, jako měkké, malině podobné těleso. Potom varle se mírným tlakem rozmáčkne. Aby druhé varle se dosáhlo, stačí, když dotyčným prstem přejde se přes rovinu páteře na druhou stranu, při čemž ovšem nutno dbáti, aby se neporanily krevní cévy a varle pak přitlačíme na páteř rozmáčkne se jako pravé. Rána ve stěně břišní zašije se jako v předešlém případě.

Nejlépe a poměrně nejsnáze se kapounuje, když se varlata operativně odstraní. Varlata lze dostihnouti z řezu ve středu stěny břišní, nebo z řezu mezi oběma posledními žebry.

Nejstarší způsob záležel v tom, že břišní stěna poblíž kloaky byla rozříznuta a prstem, ranou do dutiny břišní vpraveným, byla varlata ven odříznuta a rána zašita, natřena olejem a zasypána popelem. Kapounu pak uřízl se hřeben a po třech dnech pustil se ven mezi ostatní drůbež. Později učinil se příčný řez ve vzdálenosti asi 3 cm od otvoru řitního, dlouhý rovněž 3 cm. Nato vniklo se naolejovaným prstem do dutiny břišní těsně podél stěny břišní, až se přišlo k přednímu okraji svalů stehenních, podle kteréhož pak dostihla se varlata. Nutno bylo počínati si velmi opatrně, aby místo varlete neuchopila se ledvina. Varle pak se vytáhlo z dutiny břišní ven a odřízlo. Odborně bylo odstraněno varle druhé a rána pak zašita.

Jelikož dostihnutí varlat tímto způsobem bylo spojeno se značnými obtížemi, počalo se v polovici minulého století kapounovati z boku. Za tím účelem drží se kohout za křídla a nohy a položí se na hřbet. Na dotyčném místě vyškubne se peří, rozřízne se stěna břišní na pravé straně 5-6 cm dlouhým řezem, vedeným od otvoru řitního až k pravému boku. Potom nadzvednou se svaly, učiní se v nich otvor, kterým vnikne se do dutiny břišní ukazováčkem levé ruky a za mírného tlaku na střeva pronikne se až k varleti, jež se oddělí od okolí a vytáhne ránou ven. Při vyhledávání druhého varlete postupuje se podobně. Když varlata vtáhnou se do rány, odříznou se a rána se pak zašije.

Než i tento způsob kapounovaní jest velmi obtížný a spojen se značným nebezpečím a proto záhy bylo od něho upuštěno.
Francouzský vojenský zvěrolékař Gillet viděl v roce 1894 v Lang-Son Číňana kapounovati na trhu následujícím způsobem:

Levou rukou držel kohouta za obě křídla a pravou za nohy. Pak klekl, položil kohouta na levou stranu na zem, upevnil obě křídla levou svou nohou a obě nohy pravou. Potom vyškubal peří v okolí kyčle, naříznul ostrými klíšťkami rovnoběžně s kostí střevní v délce asi 2 cm. Okraje rány roztáhl skřipcem, klíšťkami otevřel pobřišnici a stlačil vnitřnosti dolů a dopředu ku stěně břišní, načež tupým nožíkem uvolnil varle od okolí, podložil je žíní, připevněnou na dva tenké, bambusové proutky, které se přes sebe přeloží tak, aby žíně utvořila kličku, která se dá stáhnouti, aby varle stáhnutím kličky bylo uříznuto. Stejně pokračoval na druhé straně. Ránu nezašíval, poněvadž vnitřnosti na ni netlačí.

Tento čínský způsob kapounování byl Francouzi zdokonalen a zjednodušen, podobně i v Americe. Používá se k tomu následujících pomůcek: jednoduchého ale přiměřeně velkého skřipce k roztažení řezné rány, nožíku, opatřeného posunovací sponkou, klíštěk, jichž jedno rameno jest široké a dvou provázků.

Kohout před kapounováním se opatří na každém křídle závažím, připevněným provázkem, neboť velmi často při nepozornosti pomocníkově po řezu kožním kohout se vyškubne a ulétne. Řez vede se podélně mezi oběma posledními žebry, když na dotyčném místě bylo vyškubáno peří a místo omyto mýdlovou vodou a čistým lihem nebo etherem a když kůže mírným tlakem byla posunuta k páteři dozadu. V této poloze nutno kůži při řezu držeti tak dlouho, až se okraje rány opatří skřipcem. Toto opatření jest velice významné, neboť po ukončené operaci kůže zaujme přirozenou polohu a ránu uzavře, následkem čehož není třeba ránu zašívati.

Nato vhodné se nožíkem, jehož ostří jest posunovací sponkou postaveno tak, aby bylo volné jen asi 1 cm a učiněný řez se prodlouží směrem dolů na 2 cm. Potom vloží se skřipec tak, aby jeho pérující část byla obrácena dolů. Nebyla-li pobřišnice současně proříznuta, prořízne se opatrně nožíkem a střeva odsunou se listovitým rozšířením klíštěk dopředu a dolů, čímž se stanou varlata zcela viditelnými. Pak otočí se klíšťky, jichž listově rozšířená část vpraví se pod varle, aby toto se mohlo uchopit a příslušné cévy mohly se stlačit. Pak se klíšťkami varle otočí a z dutiny břišní odstraní. Potom vyjme se skřipec, přesune se přes ránu a kohouta položí se na druhou stranu, aby druhé varle obdobně se odstranilo.

Jest však možno i druhé varle odstraniti z řezu prvního, nutno však nejdříve odstraniti varle pravé, aby případné krvácení, dostavivšího se po odstranění varlete, to neznemožnilo. Operace tato při patřičné zručnosti trvá obyčejně jen 2 až 3 minuty. Šetří-li se při tom náležité opatrnosti, zejména naprosté asepce, jsou ztráty zcela nepatrné.

Kapounováním v Americe zabývající se farmáři postupují při tom ponejvíce následovně: Po odstranění peří před otvorem řitním proříznou ostrým nožíkem kůži i se svaly, a sice nejdříve kůži a pak pobřišnici. Nato vnikne se naolejovaným prstem podél břišní stěny nejdříve na levé a pak na pravé straně do dutiny břišní a varlata se nehtem odloučí od svého okolí, vytáhnou ven a odříznou. Rána v kůži a ve svalech se zašije, pokryje pavučinou nebo natře se máslem a posype popelem, aby nekrvácela. Jest při tom zvykem vykapounovaným kohoutům uříznouti hřebínek, lícní laloky i ostruhy, někde se vsazují ostruhy do hřebínku aby tam zarostly. Tento zvyk, vlastně zlozvyk, nemá žádného významu a jest jen týráním dotčených zvířat.

Po provedené operaci doporučuje se kapouny umístiti v čisté místnosti a slabě je krmiti tak dlouho, až se rána zahojí. Někdy, zvláště za chladného, ale suchého počasí, pouští se vykapounovaní kohouti ihned po operaci do volné přírody, nejlépe do zahrady. Když rána se rychle nehojí, zejména dostaví-li se v ní hnisání, doporučuje se dvakrát denně vyčistit ji vlažnou vodou a natřít 5% kafrovou mastí.

Kapouny, jakmile se jejich rány zahojí, nutno pustit mezi ostatní drůbež, neboť kdyby od ní byli vzdálení, nepustili by je kohouti do hejna a rvali by se.

Po tři měsíce po vykapounování nutno kapouny krmiti jako jinou drůbež. Nemají-li příležitost se pásti, doporučuje se podávati jim čerstvé nasečené luční trávy nebo jetele nebo vojtěšky do sytosti. Počínajícím druhým měsícem přidává se kapounům zrní, jehož množství ve třetím měsíci stále se stupňuje, aby od začátku čtvrtého měsíce mohlo se počíti s vlastním žírem. Do měkkého krmiva, připravovaného nejlépe z vařených bramborů a ječného šrotu, dává se na 1 kg této směsi 100 g výživného a dietetického přípravku Nukleasa, kterým lze výkrm kapounů podstatně urychliti, poněvadž přípravek tento vedle nadbytku jiných živin obsahuje skoro 60% bílkovin a 6% kyseliny fosforečné.

V posledním měsíci žíru doporučuje se kapouny každého zvlášť umístiti v posadách přiměřených jejich velikosti, aby se nemohli volně pohybovati, což velice podporuje jejich ztučnění.

Když kapoun po provedené operaci se otřese s rozčepýřeným peřím a zatřepe křídly, lze míti za to, že operace se zdařila. Jeví-li však jistou slabost, má se pod jeho zobákem přidržeti otevřená lahvička se čpavkem, což pomůže jistě, není-li slabost způsobena silným krvácením uvnitř. Nesnaží-li se však kapoun uniknouti, obzvláště má-li hlavu svěšenou dolů, jedná se o silné vnitřní krvacení. V takovém případě pak je nejlepším lékařem nůž.

Pokud u kapounů po vykleštění zůstává barva hřebenu nezměněna, není žádného nebezpečí. Jakmile však přestane žráti, má svěšená křídla, jeví skleslost a malátnost, nesmí se otáleti s jeho zabitím. Takové případy bývají zaviněny zraněním ledvin nebo infekcí rány.

Při kapounování nutno hlavně dbáti, aby varlata se odstranila celá, neboť zůstane-li jich kousek v dutině břišní, narůstají záhy znova a pak není to ani kapoun ani kohout.


Vloženo: 16. ledna 2008 Václav Philipp Zobrazeno: 6876x
TOPlist